Na mysl mi přišla poslední dobou problematika, proč některé dámy marně čekají, že jim mužský protějšek pochválí, nový účes, boty nebo nějakou část oděvu. Přemýšlel jsem a vytvořil jsem malou teorii, kterou zde rychle vysvětlím. Jde o to co ve skutečnosti muž a žena dělají když někoho potkají. Neříkám že to platí všude, ale něco by na tom mohlo být. Muž, obecně tvor se o módu a parádění se nezajímající, často brávajíce prostě nejblíže válející se kus oděvu potkává lidi jiným způsobem. Pravděpodobně je tomu tak, že vnímá osobu, kterou potká jako celek a zajímá se o tu osobu co dělá a neprohlíží si detaily. Žena o sebe naopak o sebe pečuje, někdy lépe a někdy hůře avšak tímto je zahleděná na sebe. Stále se ptá jestli jí to sluší, jak vypadá, stěžuji se že přibrala a pod. Takto se parádí často až k těm nejmenším detailům. Proto při setkání pravděpodobně vyhledává že opačná osoba dělá totéž a přímo očima zabíhá k detailům, které si kóduje do paměti. Takto marně očekává že si muž všimne její krásy. O té samozřejmě nebudeme debatovat. Muž vidí, že je žena krásná avšak nevěnuje tomu pozornost, nevšímá si promyšleně vytvořených detailů make-upu atd. Ze své zkušenosti mohu říct, že většinou se koukám při potkání do očí, primárních očí nejprve. Pak často pohled sklouzává k sekundárním očím. Z tohoto hlediska bych si tak mohl všimnout pouze toho, kdyby si dáma udělala plastiku a pochválit tak pouze způsobem „Ty máš nový kozy? Pěkný!“ Proto se na nás dámy nehněvejte, víme, že jste krásné, avšak vaše parádění v detailech nám do paměti nejde, vaše oblečení si často nezapamatujeme (pokud tedy nepoukazuje na sekundární oči). Osobně bych řekl, že toto „sebešperkování“ je pouze pro Vás abyste válčily mezi sebou, která je krásnější a té druhé ukázala jaké nové kozačky máte. A že nebyly levný….
Platre
Nikde jsem nemyslel že tohle budu psát. Ale asi mě ta brněnská škola nějak infikovala. Když jsme pracovali se sádrou nebyl jsem zrovna z nejlepších, ale to co tu provádějí francouzští studenti při míchání sádry mě dohání k šílenství. A to jsem doopravdy nebyl správným sádrovcem. Co by na to řekl náš mistr. Toho by asi trefil šlak.
Delirium tremens
Jak si tu pobývám ty poslední dny, tak si nikdy nevzpomenu napsat sem nějaký příběh tak tak učiním aspoň teď. Popsal bych současný stav asi jako „Každej den jsem Na Kovárně“ . No a když už tam jsem každej den, viděl jsem růžovýho slona. No a to nebylo nic jiného než pivo značky Delirium tremens. Něco v mé budce mi říkalo že to znám ale nemůžu si vzpomenout odkud. No ale i když to vydávaj za pivo. Dle mého názoru je české pivo to jediné. Zdejší piva mají víc ovocnou a kořeněnou příchuť a obsahují 2x tolik alkoholu.
Další příhoda je ze včerejška. Měl jsem mít odevzdání svého zvuku. Tak jsem na konzervatoři čekal až někdo přijde ale do učebny přišel někdo úplně jinej. Tak si říkám že jsem asi něco prošvihl a poradili mi abych to zkusil v organizaci kde se nahrává muzika a ten učitel je ředitelem tam. Tož jsem si tam zajel. Ale zjistil jsem že žádná odevzdávka není. Samozřejmě trapas na obou stranách, ale byli hodní dali mi malé kafíčko a čokoládu. Poděkoval jsem velice a šinul jsem si to domů, přičemž mě ještě stačili natočit kamerou, takže možná budu v televizi.
No a v neposlední řadě musím vyzdvihnout, že se mi dostalo velkého komplimentu, kdy mi zdejší kamarádka řekla, že nechce abych odjel, protože dle jejího názoru jsem ten nejlepší erasmus student co byl kdy u nich ve třídě. Děkuju, já osobně nevím, ať toto posoudí někdo jiný. Jsou tu bezva lidi a moc jim děkuju za to jak mě tu přijali…..
Reims vol. 2
Tak jsem tu podruhé zdárně dorazil a zdárně se tu činím už pár dní. Musím říct že pocit když člověk přijede do cizího města po druhý není tak dobrý jako když přijedete poprvé a vůbec to tam neznáte. I když se nedá ani říct, že to město znáte, když tam dorazíte podruhé. Nedá se to srovnat. Co musím říct, tak po dvou týdnech strávených zpět v ČR je to tady smutný. Nikde nikdo, vánoční vesnička pryč a v porovnání jak rychle čas plynul doma, tak tady plyne extrémně pomalu. Což je sice fajn, když máte chuť k práci. Tu já ale moc nemám. Jak je tu smutno tak nemám chuť pracovat na projektech. Ale nejspíš mě hned zítra někdo nebo něco nakopne a bude to dobrý a KOPR bude odstraněn. Nezbývá než doufat, protože jinak, no jinak to bude v kelu. Ve čtvrtek jsme měli další představení projektu a šlo hladce až na to že se asi můj projekt nelíbil. Nevím co na tom je ve francouzštině to totiž nedokážu pořádně vysvětlit. Každopádně je fajn že se mě pak spolužáci ptají jak to dopadlo. Na to říkám dycky že nevím, protože člověk nikdy neví, zvlášť když ti učitelé mluví tak rychle že z toho poznám jen půlku. Ještě že nerozumím každýmu slovu, jinak bych pravděpodobně byl v pěkným stresu. To je velice důležitý poznatek. Nevědomost mě chrání od všeho zlého a vypadá to, že čím míň vím, tím se mám líp. Možná na tom něco bude…..
Víte co jsou to obrázky?
Jelikož jsme zase slavili s partou silvestra na chatě, rozhodně by mělo přijít na zmínku několik hlášek. Pokud toto čtou účastníci prosím je o kontrolu a případné doplnění toho co tu napíšu.
Nejdřív malá rekapitulace. Jelo nás dohromady osm. Já, mladší bratr a Denča jsme vyjeli o den dřív abychom řádně zatopili, těsně před půlnocí jsme dosáhli 35 stupňů v chatě, já třech piv a dvou frisec, a oni čtvrt až třetinu flašky rumu. Další den se k nám připojili postupně zbylí členové výpravy – Kuba, Anče, Béďa (se svojí kytarou Evžénií Eleonorou) a Marta s mým druhým bratrem. Na asi 1cm sněhu jsme pak oslavili příchod nového roku pitím, hraním a žranicí. Samozřejmě také značkovým šampaňským koupeným ve Francii. Parta byla skvělá a díky Martě jsme konečně slyšeli jak to zní když se zpívá a kytara hraje. Škoda jen že nás opustila spolu s Denčou o den dřív.
No a co dodat, nejvíc ze všeho nej, mě rozesmálo, když jsme hráli tradiční obrázky a kreslili jsme slovo „SOSNA“ Samozřejmě při mém kreslení to můj spolubojovník Kuba uhádl jako první. Pak se ale Béďa s nechápavým výrazem ve tváři zeptal: „Vy víte co je to sosna?“ Hromadně mu bylo odpovězeno „Ano, borovice“ přičemž mi nešlo do hlavy jak může mít magistr z přírodovědecké fakulty takovou otázku. Načež Béďa kontroval s tím že to samozřejmě ví. No teď když to čtu tak to nezní moc jako sranda, možná to byla sranda protože jsem ho potom během zbylých dvou dnů interpretoval asi 100 x s touto větou.
Pak zde připíšu ještě jednu co so pamatuji. Hra Česko, otázka pro mě: „Co je to ergofobie?“ – „Strach z práce“ - „Jak to víš?“ – „No měl jsem ergonomii – věda o práci, z latiny je ta část ergo z práce“ „Aha a co teda znamená Cogito ergo sum? “ – „To je jednoduchý – Pracuji, tedy jsem“ 
Veselé, Merry, Joyeux Vánoce, Christmas, Noël
Zdravím. Přeji všem návštěvníkům těchto stránek Veselé Vánoce.
Hello. I wish to all visitors to this page Merry Christmas.
Salut. Joyeux Noël à tous les visiteurs de cette page.
Odevzdání se blíží
No, tak to uteklo, už jen pár dní a pojedu zpět domů. Nakrátko, abych se v lednu mohl nakrátko vrátit sem a pokračovat v čekání 
. Čekání je řešení na všechny problémy. Ještě musím počkat na pátek, kdy máme velké odevzdání projektu (měl bych teď pracovat, ale potřebuju pauzu po celodenním čekání) a pak stačí počkat na autobus a pak počkat až přijede do Brna. Vzhůru na Vánoce, by mě zajímalo kdy koupím nějaké Vánoční dárky, tolik lidí si je zaslouží a zaslouží si abych si na ně našel čas, ale nějak se nemůžu rozhodnout co dělat dřív teď. No počkám a uvidím .
Musím říct, že i když je to tu super a už jsem se rozkoukal tak se těším domů. Nakonec, řízky zvítězí nad sýrem a bagetou a pivo nad vínem. Vžitá kultura se nezapře.
Just another story
Jsem byl takhle ve čtvrtek na švédské noci a v pátek večer na dvou večírcích, nemusím ani říkat jak mi bylo v sobotu špatně. Každopádně tu už od soboty prší a tím pádem je tu smutno.
V pondělí byl ale velice zajímavý na půl ztracený den. První zajímavou věcí bylo to že jsem vstal, druhou pak týpek co běhal po ulici a dožadoval se zastavení autobusu či čeho a mával u toho papírem ve vzduchu jako šílený. Asi taky byl. Po tom jsme byli transportováni spolu s ostatními spolužáky do asi 12 km vzdálené vesnice. Kde jsme měli ranní přednášku o oceli, dobrý oběd zdarma, což bylo supr. Poté jsme měli prohlídku dílen. I když všichni frantíci vypadali jako by objevili ameriku na mě to dojem neudělalo. Neviděl jsem ni co by mi neukázali na strojárně . No a pak jsme se bujaře vydali na vlak, neznámo kde je nádraží ani jak vypadá, jsme jej v dešti našli. Jen co jsme označili lístky, vlak zrušili super truper. Naštěstí zde se všecko vyřeší a škola pro nás poslala dodávku, jež nás po několika desítkách minut odvezla do Remeše. No a šel jsem na pivo. Proč? Protože toho na mě bylo moc
Tam a zpět
Poslední dny mají zde spíše pracovní charakter. Za příklad můžu uvést tento víkend, kdy jsem udělal nejvíc práce za dosavadní víkendy tady v Remeši. Musím ale poznamenat, že mě v sobotu rozveselila událost, která mi přišla celkem absurdní. Do obchodní galerie si totiž nechali pro rekonstrukci dovést tuším celkem 6 nových eskalátorů schindler. Když jsem to ale viděl, jak je ulice před školou zavřená kvůli pracem a vysokozdvižný vozík snažící se vytáhnout něco co vypadá jak vánoční tobogán, vůbec jsem to nepobral. Až teprv když jsem viděl jak dva jiné vysokozdvižné vozíky s jedním dosavadním tobogánem manévrují došlo mi že je to vlastně velice krásně zabalený eskalátor. Byly to slušné manévry, při příliš rychlém zvedání eskalátoru se totiž vozíky mírně převažovaly vpřed a vypadalo to že budeme mít jezdící schody do druhého patra školy. Zdá se že ale všechno dobře dopadlo, protože v pondělí nebyl na silnici ani ďolík.
Dneska jsme ve škole plánovali cestu do jedné firmy zpracovávající ocel, protože máme v pondělí jet na exkurzi. Co je na tom vtipné je to že mám jet s nima. Ale mě nemají v seznamu. A slečna koordinátorka mě připsala do auta, kde už bylo pět lidí. To bude sranda, asi pojedu v kufru, jak to tak vypadá . A co zpět, pravděpodobně taky, to bude jízda.
C’est bon?
Vzhledem k tomu, že se tu neděje nic zajímavého tak jsem se rozhodl Vás obšťastnit alespoň vtipnou situací. Bohužel asi přijde vtipná jenom mě a zřejmě budete litovat toho, že jste si to vůbec četli .
Na kurzu francouzského jazyka zrovna probíráme jídlo a k tomu se jistě hodí stupňování příslovcí a přídavných jmen. Dělali jsme jedno takový trapný cvičení kde se jen doplňovalo c’est bon či c’est bien (v anj oboje it is good) a v druhé části věti na porovnání c’est meilleur či c’est mieux (v anj oboje it is better). No a přišlo na palačinky. Les crepes, c’est bon (čti Le krep, se-bon). Zde se jeden pozorný student pozastavil nad tím proč když je to v množném proč to není zohledněno ve znění fráze c’est bon, protože ta je v jednotném čísle. V nastalém vysvětlování padla věta která je tedy po všem tom vysvětlování pointou celého příspěvku. „You don’t say in english, crap (v domnění že říká francouzské crepes), it’s good?“ Škoda že jsem si toho všiml jen já a jen já jsem se smál.
Takže nová hláška: „Crap, it’s good“
